Praha z hladiny Vltavy a historie pražských parníků

Chcete si okořenit den netradičním zážitkem? Nebo přemýšlíte nad zábavou pro své děti nebo vnoučata? Na lodích Pražské paroplavební společnosti spojíte příjemné s užitečným. Takový odpolední výlet na parníku vám přinese jak dobrodružství, tak příjemné chvíle, ať už je strávíte romantickou večeří na lodi, či vyhlídkovou plavbou.

Pokud máte pocit, že vás Praha již nemůže ničím překvapit, pak si ji prohlédněte přímo z hladiny Vltavy. Budete překvapeni kouzelnými místy a spoustou známých pražských zákoutí s tajuplnou atmosférou. Během plavby se budete těšit z dech beroucí architektury Národního divadla, majestátnosti Pražského hradu či magické Kampy. Asi největším zážitkem je bezesporu podplutí Karlova mostu, který uvidíte ze zcela nové perspektivy.

Během okružní plavby Prahou prostě poznáte hlavní město z jiné perspektivy.

HISTORIE Pražské paroplavební společnosti /PPS/

Významnou osobností, která stála u zrodu Pražské paroplavební společnosti v roce 1865, byl František Dittrich, pozdější purkmistr (starosta). PPS byla založena jako ryze český podnik..

Dne 15. srpna 1865 byla podniknuta první zkušební plavba a 25. srpna 1865 byla zahájena parníkem Praha (Prag) osobní lodní doprava na Vltavě mezi Prahou a Štěchovicemi.

Protože se v Praze nepodařilo zajistit školeného kapitána, byl v předstihu PPS požádán děčínský kapitám A. Stolz o vyškolení posádky a kapitána. Prvním kapitánem se stal syn Dittricha, František. Druhý parník společnosti z roku 1866, byl Vyšehrad, který sloužil téměř neuvěřitelných 90 let a byl vyřazen z provozu až roku 1953. Rovněž i v tomto případě zde figuroval děčínský A.Stolz, který zaučil štěchovického rodáka a plavce J.Tateru jako kapitána na druhé lodi PPS. Jen pro zajímavost, v konečné zastávce na lodní trase Praha-Slapy vTřebenicích slouží pro výletníky známý hostinec "U Taterů". Původní loď Vyšehrad není totožná s dnešním parníkem Vyšehrad, projektovaný ing. Hussem a vyrobeným v Ústí nad Labem v roce 1938. Druhý a poslední kolesový parník, který je v provozu, je parník Vltava, postavený v Praze Libni v roce 1940.

V roce 1898 dne 19. května, došlo k tragické nehodě, když vybuchl kotel na parníku František Josef I., který se následně na Vltavě potopil. Při nehodě zahynuly tři osoby. Tato událost se logicky podepsala na počtu přepravených osob. Nicméně na další roky neměla tato událost prakticky žádný vliv. Hranice 1 milionu přepravených osob ročně byla překročena již v roce 1893 a nebýt nešťastné události s výbuchem, jistě by stoupala i nadále. Od roku 1910 lze pozorovat zvyšující se počet cestujících a to i přes válečné roky 1914–1918.

Po skončení I. světové války je možné pozorovat strmý nárůst počtu cestujících. Již v roce 1920 přesáhl počet přepravených osob 2 miliony. V mezidobí 20. a 30. let disponovala PPS kolem 30 lodí a jejich počty stoupaly. Ruku v ruce s tímto progresivním trendem, se na vltavské trase objevuje pozoruhodný fenomén českého meziválečného období – trempink. Díky tomu, že plavební trasa vedla do nejhezčích míst vltavského toku, obrátila na sebe velmi rychle pozornost.

Ve třicátých letech 20. století, se firma dostala do finančních potíží a majetkový podíl v ní získal stát, později hlavní město Praha. Tyto problémy nebyly zaviněny špatným vedením firmy. Do těchto problémů se PPS dostala stejně jako stovky dalších, celosvětovou krizí letech 1929–1933. Počet cestujících začal rapidně ubývat, takže již kolem roku 1930 bylo přepraveno pouhých 650 tisíc a roku 1936 pouhých 145 tisíc. Nicméně ekonomická situace země se zlepšila a bylo to znát i na trvale se zvyšujícím zájmu o plavby.

Třebaže měl tento pozitivní vývoj podobnou tendenci jako počátkem 20. let minulého století, rostla zde i hrozba německé agrese vůči ČSR. Paradoxně ovšem působí ta skutečnost, že počet klientů PPS kulminuje před polovinou 40. let (923 tisíc – 1944), bez ohledu na to, že šlo o vrcholící střet válečných událostí. Podobný efekt bylo možné pozorovat i v době I. světové války.

Od 1. ledna 1961 byla osobní lodní doprava začleněna do Dopravních podniků hlavního města Prahy. Jako závod Osobní lodní doprava byla v osmdesátých letech dvacátého století stejně jako taxislužba závodem koncernového podniku Dopravní služby, který byl součástí Pražských dopravních podniků. Na lodích byly vydávány jízdenky jako v autobusech ČSAD.

V roce 1992 byla privatizována a vrátila se k původnímu názvu Pražská paroplavební společnost. V roce 2002 byla podle obchodního rejstříku jejím jediným akcionářem společnost Evropská vodní společnost s. r. o.